« Odrážedla

Odrážedla aneb jak začít na kole

Jízda na kole je jistě zábavná a zdraví prospěšná činnost. Dospělákům těm je hej, ale jak máme začít my, nejmenší ? Tak jsem se rozhodl, že Vám podám osvětu, kterak jsem začal já, Matěj Půlpán, který spatřil světlo světa 25. května 2003. Takže, jelikož jsou obě strany mé výrobní linky, tím mám na mysli mamču Bodika a taťku Pulpiho doslova závisláci na kole, dalo se úspěšně předpokládat, že mě bude brzy čekat výuka jak ovládat tento vynález pana . To se mi hnedle potvrdilo, když jsem na svých prvních dupačkách neměl ani medvídka či autíčko, ale kolo SCOTT. A jaké byly moje začátky ? Zkusím Vám je pro inspiraci zmapovat

Červenec 2003 – Jsou mi dva měsíce - Už když jsem se narodil dostal jsem k svým nultým narozkám od SCOTTů láhev s dudlíkem a kolo SCOTT (o něm ale bude řeč až déle) Dva měsíce po mém vstupu na tento svět jsem se poprvé svezl. Nikoliv však na, ale za kolem. Mamča totiž pořídila v té době úplnou novinku, kterou byl vozík za kolo neboli ,,papamobil,, Dokoupila i spešl vložku pro kojence od dvou měsíců, v které jsem pohodlně ležel, protože jsem ještě neuměl sedět. Pomalu jsem si tak začal zvykat na rychlost, kterou je možno vyvinout šlapáním do pedálů jízdního kola.To, že se zrovna na fotce v kárce netvářím moc nadšeně mají na svědomí prdíky.

Červenec 2004 – Je mi jeden rok – Už je to hnedle lepší, protože už dokážu sedět v papamobilu. Začínám svého ,,tahouna,, kterým je buďto mamča či taťka popohánět ať se mnou jedou rychleji. Jelikož jsme měli onu kárku za kolo odpruženou, tak jednou napadlo taťku, že se mnou sjede schody co vedou z hradu Kunětická hora. Tam jsme totiž jezdili často na výlety. To Vám bylo něco!!! Jen taktak, že mě nevyklopil. Diváci, co nám fandili podél schodů nevěřili svejm očím. Pro větší vzrůšo jsem uvnitř kárky řval jako pominutej. Nikoliv však strachem, jak si všichni mysleli, ale radostí. Fakt se mě to na rozdíl od mojí mamky strašně líbilo, ale repete jsem se nedočkal. Škoda. Jo a ještě se v něm super chrní.

Říjen 2005 - Jsou mi dva roky -Ve dvou letech jsem ještě na žádné kolo nedosáhl a jezdit na tříkolce před holčinama ze školky mi připadalo trapné. Tak mi nakonec mamča sehnala luxusní dopravní prostředek. Tím bylo odráželo. Ale nebyl to žádnej plastovej šmejd, kterej se prodává v super či hyper marketech. To moje bylo z překližky a vypadalo jako motorka. Nejprve jsem k té dřevěné věci neměl důvěru. Chodil jsem okolo toho a okukoval. Pak jsem to zkoušel jenom tlačit, aby holky viděly jakou mám už mašinu. Zlom přišel když jsme s mamčou a taťuldou vyrazili do pražské ZOO. Vzal jsem si tam totiž své odráželo. Cestou k pavilonům žiraf to bylo z kopce a tak jsem zkusil poprvé nasednout. Teda to Vám byl frkot. Ostatně se koukněte na malé videjko, jak jsem měl namále

Listopad 2005 – Jsou mi stále dva roky - Pak jsem se na svém odrážedle neustále zdokonaloval. Výhodou dřevěného popojíždědla je i jeho malá váha a tak když mamča šla třeba něco vyřídit k úředníkům na poštu, mohl jsem jet s ní, protože pak vzala odráželo do ruky a v pohodě jej odnesla až k přepážce s ouřadou. Chtěl jsem si dát i pár koleček mezi čekajícími občany, ale to by asi obsluhu balíkové přepážky moc nenadchlo, kdybych jim tam jezdil slalom mezi důchodci se zásilkami. Nicméně po mé první jízdě jsem však pro jistotku začal nosit přilbu, neb má rychlost neustále stoupala a člověk nikdy neví. Denně jsem pilně trénoval a ujet třeba i deset kiláčků už pro mě nebyl problém. Ostatně koukněte na další videjko

Duben 2005- Jsou mi pořád dva roky - Když přešla zima nastal konečně zase čas, abych opět vytáhl své odrážedlo. Už mi na něm nedělalo problém udržet rovnováhu a před holčinama ze školky jsem machroval i jízdou s jednou rukou. A tak nastal čas vyzkoušet moje odrážedlo i v terénu. Naštěstí máme nedalo takové hopíky, kam choděj velký kucí jezdit na skákacích kolech. Přemluvil jsem mamču a vyrazili jsme na hopíky. To Vám byla paráda!!! Tady jsem dokonale využil i výhod dřevěného odrážedla. To má totiž, jak říkal taťka, omezený rejd řidítek, takže v případě pádu z hopíku si díky tomu nezlomím ruku. Nejprve mě mamča párkrát musela zatlačit do kopce, ale pak jsem se přestal bát a jezdil jsem na hopíkách jako o závod. Nevěříte ? Koukněte se

Květen 2005 – Už mi jsou tři roky -Tento měsíc slavím třetí narozky a protože jsem už velkej na odrážedlo, konečně dostávám k dispozici své první opravdové kolo. Byl to SCOTT JR 12, které mi k narození zaslala paní Alenka Vaňková, náčelnice od značky SCOTT. Taťka mi do začátku odmontoval kliky s pedálama, abych si prý zvykl na těžší stroj, nežli bylo doposud mé dřevěné odráželo. Fakt je, že mi to chvilku trvalo, než jsem si omakal tento nový stroj. Nejprve jsem trénoval na trávě, protože tam když jsem spadl, tak to nejmíň bolelo.Vždycky jsem však i zde měl na kebuli přilbu!!! Postupně jsem začal používat i přední brzdu,takže moje jízdy z kopce už nebyly tak riskantní.

Červen 2005 – Pořád mi jsou tři roky - Tak už mi měsíc jsou tři roky a to je čas, aby mi taťka zase namontoval pedály s klikama zpět na moje nový kolo. Poprvé jsem tak měl plnohodnotný bajk. I když k tomuto modelu dodávají balanční kolečka nebyla potřeba jejich použití. Možná i proto že jsem měl nacvičenou rovnováhu z odrážedla. Navíc co by si o mě holčiny ze školky pomyslely, kdyby mě viděly na kole s balančákama. Když bylo kolo komplet, taťka mi vysvětlil princip a pak už stačilo jen šlápnout a bylo to. Tatík za mnou ještě několik metrů běžel, ale obavy z jeho strany o můj nechtěný kontakt se zeminou se ukázaly jako zbytečný. Hnedle první den na svém kole jsem dokonce ujel s mamčou 17 kilometrů

Září 2005 – Stále jsou mi tři roky - Tak a je to tady. Co? No přece můj první závod na kole. Tím byl hnedle duatlon Kolesmánek 2005 a já startoval s číslem osm. Konečně jsem mohl zažít závodní atmosféru. Před startem jsem byl pravda trošku nervózní, ale s ohledem na můj poměrně nízký věk (tři roky) je to jasný, že ještě nemám tolik zkušeností jako starší borci závoďáci. Závod se skládal z terénní běhu a potom v jízdě na kole opět terénem. Bohužel po svých rodičích jsem zdědil menší odpor k běhání, takže jsem v této disciplíně trošku ztrácel. Vše jsem si však vynahradil na kole, což je moje silná doména. V cíli jsem si super pokecal s novejma kámoše jaký novinky jsou ve světě techniky. Závody jsou super a vřele je doporučuji všem co začínají jezdit.

Prosinec 2006 – Už mi jsou čtyři roky - Rostu tak strašně rychle, že si toho všiml i Ježíšek a donesl mi pod stromeček nové kolo. Zase to byl SCOTT, ale měl o trošičku větší kola. Už to nebyla dvanácti palcová, ale šestnácti. Moc se mi líbil a už jsem se nemohl dočkat až ho pořádně projedu. Naštěstí poslední zimní měsíce se sněhová pokrývka moc nekonala a tak hnedle byla příležitost. Teplá bunda to jistila akorát kulíšek mi znemožnil použití přilby. Tak jsem jen tak opatrně novej dárek prubnul. Jó jede to, Ježíšek vybral dobře.

Květen 2007 – Stále jsou mi čtyři roky – Nastal čas moje nové kolo otestovat na pořádnou bikrosku. Naštěstí jedna vznikla kousek od místa, kde bydlí moje babička, takže to nemám daleko. Pomalu už zkouším sjet stále větší kopce, abych se postupně zlepšoval. K přilbě, kterou pořád zodpovědně vozím přibyly ještě rukavice. A nebyl to vůbec špatný nápad. Ono v našem věku stále sbírám zkušenosti a tak se občas stane,že to nevyjde a plácnu sebou o zem. Nemít rukavice, tak mám tak sedřený ruce, že bych nemohl druhej den na kolo. A to by mě štvalo.

Září 2007 – Ještě pořád mi jsou čtyři roky – Tak a mám za sebou svoji první závodní sezónku ve které jsem jel celkem třináct bajkových závodů. Už vím kde mám rezervy a co ještě musím zlepšit. Taky hlavně musím napsat Ježíškovi o nové kolo s přehazovačkou, abych stíhal klukům s kterejma závodím. I přestože jsem měl z nich nejmenší kolo bez možnosti si přehodit, povedlo se mi párkrát dostat i na bednu. Hodně si taky vážím druhého místa v jízdě zručnosti, kde jsem porazil i několik dospěláků. No uvidíme příští sezónku, snad to bude ještě lepší.

Březen 2008 – Neustále mi jsou čtyři roky – Dopadlo to! Ježíšek zase nezklamal a přinesl mi nové dvacetipalcové kolo s přehazovačkou nejen vzadu, ale i vpředu. Díky svým loňským výsledkům mám ve svých čtyřech letech i prvního sponzora, kterej mi poskytl závodní pneumatiky Sweetskinz, co v noci dokonce i svítěj. Super. Nyní se učím techniku řazení a používání obou brzd, neb jsem doposud měl torpédo. Trénuji každej den když je pěkný počásko a moc mě to baví. Pečlivě na kalendáři odpočítávám dny, co chybí do prvního letošního závodu. Musím makat, abych nezklamal důvěru sponzorů do mě vloženou.

A na závěr tedy malé shrnutí aneb přestavení mého dosavadního vozového parku

Děti od dvou měsíců – Vozík za kolo – Univerzální vozík pro děti, který lze využít jako kočárek či přívěs za kolo. Při doplnění o speciální vložku lze v něm vozit již dítě již ode dvou měsíců. Výhody – Dítě má zde mnohem více místa nežli například v sedačce – může si například prohlížet knížku nebo spokojeně svačit, neprší na něho,komáři na něho nemohou, můžete kdykoliv kolo opřít a potomek může i nadále spát.

Děti od dvou let - Dřevěné odrážedlo – Výhody - nízká váha, omezený rejd řidítek z důvodů bezpečnosti, možnost nastavení tří poloh výšky sedátka. Nové modely mají již foukatelná kola. K odrážedlu přiložen atest a český návod. Lze jej možné zaslat i poštou, neb jeho zkompletování zvládne každý (nářadí pro montáž je součástí odrážedla).

Děti od tří let – Kolo s průměrem kol 12 palců – Kolo pro nejmenší, duralový rám, přední brzda ráfková, zadní torpédo.Součástí balení jsou i balanční kolečka. SCOTT má vždy v nabídce dvě verze, jednu pro chlapce Voltage JR 12 a druhou pro děvčata Contessa JR 12.

Děti od čtyř let – Kolo s průměrem kol 16 palců – Kolo pro malinko větší, duralový rám,přední brzda ráfková, zadní torpédo. Opět jsou součástí balení i balanční kolečka. I zde má SCOTT v nabídce dvě verze, jednu pro chlapce a druhou děvčata.

Děti od pěti až šesti let – Kolo s průměrem kol 20 palců – Kolo pro již větší potomky. Duralový rám, odpružená vidlice, obě dvě brzdy ,,Véčka,, přehazovačka i přesmykač. Řazení pomocí systému RevoShift, což je pro děti bezproblémová záležitost. Zde má SCOTT už v nabídce několik modelů. Doporučuji zvolit z nich to nejlehčí, například SCALE 20 pro chlapce či Contessa JR 20 pro dívky.